3 důvody proč jsem asi pořád single

9. února 2016 v 23:24 | E- |  Ze života
Obrázek z youqueen.com

Někdy mám pocit, jakobych celý svůj život nosila na čele nápis: Nedotýkat se., nebo Žiji jen sama, či dokonce Své partnery vraždím. Když už mi i moje 93 letá prababička řekla: "Snad než umřu ještě poznám nějakého tvého mládence .. " naskočila mi vráska na čele. Jo, to nevim babi, to asi spíš zažiješ létající auta a stroj času, pomyslela jsem si, to je větší pravděpodobnost. Přemýšlela jsem o tom víc a víc a tím mi to víc a víc přišlo opravdu pravděpodoobnější a míň jako hloupá ironie. Kamarádky už své dosavadní ex-partnery nespočítají na jedné ruce (některé už ani na obou a jiným by nestačili ani prsty u nohou) a já? Vážně pořád čekám, až se zjeví princ, který mě vysvobodí z mé věčné samoty a nebo je ta chyba někde jinde? Možná ve mě?



JSEM VYBÍRAVÁ A NEVÍM CO CHCI

Jedno můžu říct. Nemusím si připadat nepřitažlivě, protože nedávno jsme počítaly s kamarádkou kluky, kteří mi psali za účelem toho, že chtějí něco víc a opravdu ten počet nebyl vůbec nízký. Přesto jsem si mezi nimi svého prince nevybrala. Tady je výčet pár z nich.

Pohledný A. - Nastoupila jsem tehdy do prváku na střední a hned v prvním týdnu jsem si ho všimla. Vysoký, hnědovlasý s mírným strništěm - přesně můj typ. Když si mě o pár dní později přidal na Facebooku, byla jsem štěstím bez sebe a začali jsme si psát. Myslela jsem na něj pořád. Jak rychle to ale začalo, tak to taky skončilo. Jakmile jsme si s mými novými spolužačkami začaly rozumět a povídat si i o klukách, zjistila jsem, že nejsem jediná prvačka, která mu (málem!) naletěla a že má na háku další 3 a píše si s nimi to samé a se stejným úmyslem.

Svalovec L. - Chodil se mnou asi 3 roky na základku, ale nebavili jsme se. Odešel na jinou školu a ani jsem si na něj nevzpomněla. Dokud mi nenapsal. V tu dobu jsem začala chodit do posilovny a on tam byl stálým návštěvníkem. Viděla jsem to nadějně, dokud jsem nezjistila, jak hnusně se chová. Posmíval se mužům s nadváhou, kteří dávali přednost běžícím pásům před činkami, nazýval je před nima "buzeranty" a "slečinkami". No já měla dost, takovýho kluka nechci.

Bohatý M. - Blonďáci mě nikdy moc nepřitahovali, ale on byl jiný. Něco mě k němu lehce táhlo. Na druhou stranu mě trochu odrazovalo to, jak se neustále na sociálních sítích chlubil svým majetkem a penězi. Dělalo se mi z toho špatně. Když jsem ale přivřela oči a i přes to jsem tomu dávala naději, zjistila jsem o něm poslední kapku. Vedl si podrobný seznam holek s kterými něco měl. A nebylo jich málo. Odůvodnil to slovy, že už je to minulost a že né se všema spal.

Možná si někdo z vás říká, že to opravdu přeháním, ale pro mě je důležitý, aby se kluk, který bude stát po mém boku uměl chovat. Další kluci mě zas zklamali v něčem jiném, nebo mě fyzicky nepřitahovali. Možná je to podle Vás povrchní, ale mě se kluk prostě musí alespon trochu líbit. Možná jsem opravdu náročná.

Schválně jsem si udělala na webu Krasna.cz TEST: Jsi ohledně kluků vybíravá? . Výsledek mě opravdu zajímal. "Bojíš se samoty, a tak se scházíš i s kluky, kteří ti už na první pohled nevyhovují. Nejspíš nevěříš, že by o tebe kluk tvých snů stál, tak se scházíš s kýmkoliv." Tak to na mě vůbec nesedí. Možná jedině to, že se bojím samoty. No nevím, každopádně bych se měla asi zamyslet nad tím, že nikdo není dokonalý. Na druhou stranu, nebudu se vrhat po hlavě do vztahu s kterým si nejsem jistá.

NEVĚŘÍM SI A BOJÍM SE ZNÁMOSTÍ

Jsem člověk co se bojí lídí. Necítím se v nové společnosti, nevyhledávám nové známosti. Dělá mi problém zavolat někomu cizímu, jen se třeba objednat k doktorovi. Nerada doma procházím kolem návštěvy, kterou neznám a další podobné situace. Je to špatný. Vím to. Lidi mě budou obklopovat pořád a budu s nima muset nějakým způsobem jednat a pracovat. Mám jednoduše strach z toho, co si o mě lidi myslí a taky z toho, co jsou schopný udělat, ale o tom někdy samostatný článek.

Proto to mám těžký i s klukama. Než si někoho pustím k tělu tak to chvilku trvá, musím toho člověka poznat a až zjistím, že mi neublíží tak se posunu někam dál.

Takhle to bylo S TÍM PRVNÍM. Budeme mu říkat třeba ON. Pustila jsem si ho k tělu moc brzy a pak jsem dostala ránu do zad, která mě svalila na kolena. Nakonec se situace obrátila na úplně opačnou stranu a teď jsou z nás nejlepší kamarádi, ale to je hrozně zamotaný příběh a o tom možná jindy.

S tímhle souvisí i to, že si nevěřím. Neustále mě pronásledují myšlenky typu: "Ne, na tohle nemám, ani se nemusím snažit." nebo pokud jde o známosti tak "Ne, to nemá cenu, takovej kluk by si o mě ani kolo neopřel!" ale to je chyba a já to vím, jen je těžké to změnit.

DRŽÍM SE STEREOTYPU

Možná jsem sama už tak dlouho, že to ke mě patří. Možná si to ani neuvědomuji, ale třeba jsem vlastně sama ráda. Spíš už jsem si na to tak moc navykla, že nemám potřebu něco měnit. Takhle se dá přece taky žít. Stereotyp mě pronásleduje pořád. Já miluju změny, ale mám z nich šílenej strach.

Psaním tohohle článku jsem se nad sebou opravdu zamyslela a je asi opravdu na čase na sobě zamakat a pár věcí změnit, protože překonat svůj strach je to nejděsivější, ale hlavně zároveň nejlepší, co pro sebe můžeme udělat.
Budu ráda, když se o své názory podělíte v komentářích.

Mějte se pohádkově.

-E

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Simix Simix | Web | 14. února 2016 v 13:52 | Reagovat

~Čaué~
Hezký úvod.
Ten pravý jednou přijde.
S kluky je to někdy složité.
Zkus se trochu víc otevřít. Pokud chápeš, jak to myslím.
Já stále hledám toho pravého, ale pár jsem jich už měla. Zrovna s jedním mám takový vztah, kdy po třech měsících jsme ztratili nějak mezi sebou kontakt a najednou se ozval a dnes ho hodláme v sobě tak nějak zrovna najít. Že zrovna na Valentýna. Někdo Valentýna nebere ale vůbec v úvahu.
Vybíravá jsem také.
Byli asi tři kluci, kteří se mi líbili, ale ty by pomalu o mě neopřeli ani kolo, pak jeden, s kterým to bylo opravdu oboustranné, a pak hromada, které jsem nechtěla já...a teď je tu ten jeden zapeklité.
Také jsem spíš na ty vysoké tmavovlasé týpky.
Na blonďáky jsem také nikdy moc nebyla.
Je hezké, jak jsi je všechny pojmenovala a koukám, každý byl v něčem jiném špatný. Snad to nezní moc zle, ale je to tak, ne?
Mě se kluk také musí líbit... jak povahově, tak vzhledově. To je jasné. Nejsi v tom sama.
Je to těžké.
Se společností jsem to mívala a občas mívám také podobně.
Být sama a být ve vztahu má výhody i nevýhody. Každý je jiný a každému to vyhovuje jinak :)
Já nikdy moc změny nebrala, možná proto, že jsem z nich měla strach, ale minulý rok jich bylo tak moc a tak velké, že jsem je přijala.
Tak se měj a hodně štěstí :)

2 E- E- | Web | 18. února 2016 v 16:31 | Reagovat

[1]: Děkuji za milý komentář. :)
Nezbývá nám nic jiného, než čekat a možná tomu trochu pomoct :)

3 Džejný Džejný | Web | 19. února 2016 v 17:10 | Reagovat

Klasika, takhle to má snad každá holka co je sama :) Nic si z toho nedělej. Ono většinou když se přestaneš snažit hledat, přijde to samo :)

4 Ginny . Ginny . | Web | 20. února 2016 v 17:12 | Reagovat

S tim stereotypem sme na tom stejně . Změny miluju a sem za ně ráda , ale na druhou stranu z nich mám strach .

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama